Toskánsko

V téhle části Itálie se spojuje všechno, co na téhle zemi tak milujeme: nádherná příroda, fantastické jídlo a skvělí lidé. Poprvé jsme se na cestu za hranice vydali autem. Vynechali jsme velká města a vydali se na venkov s výhledy na vlnící se krajinu a cypřišové aleje.

Do Toskánska jsme vyrazili autem a chtěli jsme si užít atmosféru venkova. Hlavní turistické taháky této oblasti Florencii a Pisu už jsme dříve navštívili letadlem (obě města určitě stojí za návštěvu). Vyrazili jsme brzy ráno z Prahy přes jižní Čechy, Rakousko a jeli jsme směrem k Benátkám. Tam jsme dorazili navečer a jednu noc přespali, abychom hned ráno pokračovali dál. Náš původní plán byl přespat v rakouských Alpách a podívat se ještě tam. Celou cestu po Rakousku nám ale hrozně pršelo, takže jsme se rozhodli, že pojedeme dál. Pokud jste ještě nebyli v Benátkách, doporučuji si udělat celodenní zastávku právě tady. Hlavně přilehlé malé ostrůvky Murano a Burano stojí za návštěvu. Od Benátek jsme pokračovali přes Boloňu a Florencii až na toskánský venkov. Pro srovnání jsme cestu zpět vyzkoušeli přes Německo a západ Čech. Tahle varianta nám přišla o dost lepší. Co si budeme povídat, cesta přes jih Čech na hranice s Rakouskem je docela zdlouhavá, protože tu chybí dálnice.

Co se týká nákladů na cestu do Rakouska, tak je nutné mít dálniční známku. Tu jsme na 10 dnů kupovali ještě na benzínce v ČR za 318 Kč. Dál jsme v Rakousku platili na cestě tam mýtné v jednom úseku dálnice 12,5 €. Při cestě zpět 10 €. Po Itálii žádnou dálniční známku nepotřebujete, na všech dálnicích se ale platí mýto. Za celou cestu po Itálii jsme zaplatili cca 1 700 Kč. Zpoplatněné úseky dálnic se dají samozřejmě objet. My jsme ale cestu měli naplánovanou jen na 8 dní a nechtěli jsme se na silnicích zbytečně zdržovat. Největší náklad na cestu je samozřejmě benzín/nafta. Tady ale hodně záleží, jakou má vaše auto spotřebu. My jsme za celou cestu ujeli cca 2 500 km. V Itálii je palivo oproti ČR hodně drahé, takže se vyplatí tankovat plnou nádrž ještě v Rakousku, než projedete hranice.

V Toskánsku jsme byli na přelomu června a července a z hlediska Coronaviru byla situace dobrá. Roušky jsme nosili ve všech vnitřních prostorách (restaurace, obchody, muzea atd.). V tomto období byly roušky povinné ve vnitřních prostorách i v ČR, takže to pro nás nebyla žádná velká změna. Za celou dobu jsme nikde nezaznamenali žádný problém. Italové všechna bezpečnostní opatření opravdu dodržovali. Jediné, co bylo pro nás zvláštní, tak si v na nás všude v restauracích brali telefonní číslo. To aby nás mohli kontaktovat při případném šíření nákazy. Než vyrazíte na cestu, vždy je dobré se orientovat podle aktuální situace. Před cestou jsme se navíc registrovali do systému DROZD – drozd.mzv.cz, abychom byli informováni, kdyby se bezpečnostní situace někde po cestě zhoršila.

První zastávkou naší cesty byla malá farma Podere Spedalone poblíž Pienzi, která byla fantastická https://www.poderespedalone.it/ Široko daleko nic, jen vlnící se toskánská krajina. Návštěvu tohoto úžasného místa určitě doporučujeme.

Skoro všechno, co tu ochutnáte, mají z vlastní produkce (sýry, maso, med, ovoce, zelenina, olivový olej, pečivo, atd.). Každý den vám připraví bohatou snídani a večer si můžete ještě zaplatit božskou tříchodovou večeři při západu slunce. Ochutnáte výběr toho nejlepšího z toskánské kuchyně – domácí těstoviny, lanýže, domácí salámy a sýry, atd. Všechno v rodinné atmosféře, je to skvělý zážitek. Na farmě jsme byli 3 noci. Jeden den jsme strávili odpočinkem u bazénu a druhý den jsme jeli na celodenní výlet po okolí.

První místo, kam jsme měli namířeno, bylo Montalcino, kde jsme se procházeli středověkými uličkami a užívali si výhledy na okolní vinice. Těmi je Montalcino celosvětově vyhlášené. Zastavili jsme se tady na oběd v Taverna del Grappolo Blu.

Dál jsme pokračovali mezi vinicemi a olivovými háji k Abbazia di Sant’Antimo, což je krásné románské opatství. Pak jsme se vydali silnicí po hřebeni, odkud byli nádherné výhledy do údolí Val d’Orcia. Po cestě se můžete kochat typickou toskánskou krajinou s vinicemi a cypřišovými alejemi. Cesta je místy hodně klikatá, ale stojí to za to.

Pokračovali jsme dál až k Bagni di San Filippo, kde jsou v lese přístupné kaskády termálních pramenů. Najdete tady několik malých přírodních bazénků s horkou vodou. Vstup k pramenům je zdarma.

Cílem naší trasy byla návštěva města Pienza. Město leží na kopci a cesta k němu vede kopcovitou krajinou, takže i tady jsou krásné výhledy. Určitě si někde na chvíli zastavte, ať si můžete ten pohled pořádně užít. Město je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, takže stojí za to si ho projít. Den jsme zakončili večeří v Caffè della Volpe, což je malá restaurace, na kterou jsme při bloudění městem náhodně narazili. Jídlo bylo výborné!

Následující den jsme z farmy zamířili do San Gimignana. Poznáte ho už z dálky podle 14 věží, které se nad městem tyčí. Úzké středověké uličky města jsou krásné. Město je malé, takže nikam daleko nezabloudíte. Abychom si užili výhled na město i shora, vystoupali jsme na jednu z městských věží Torre Grossa. Výhled na město a okolní krajinu byl famózní! Oběd jsme si dali v Ristorante Il Pino, kterou najdete v klidné úzké uličce nedaleko centra.

Po prohlídce města jsme zamířili do Antico Borgo Il Cardino, kde jsme se ubytovali. Ubytování bylo jen kousek od malého městečka Castel San Gimignano, kam jsme večer zamířili na večeři do Ristorante Tre Archi. S ohledem na Coronavirovou situaci jsme byli celý večer v restauraci úplně sami a personál byl opravdu vděčný, že tam jsme. Jídlo bylo výtečné, pokud se sem vydáte, určitě se tady zastavte.

Následující den jsme vyrazili do nedaleké Volterry. Město je obehnáno hradbami, ze kterých je krásný výhled do okolí. Při bloudění městem se zastavte u místní katedrály a na Pizza dei Priori si prohlédněte krásnou radnici. Kousek od centra města se nachází i zachovalé Římské divadlo. Pokud už si budete chtít odpočinout od bloudění kamennými uličkami města, zastavte se v parku a udělejte si tu třeba piknik :-). Pokud nebudete na piknik vybavení a budete mít hlad, zastavte se na jídlo ve fenomenální Ristorante Enoteca Del Duca, jídlo bylo opravdu geniální. Restaurace nezískala michelinské ocenění jen tak nadarmo, byl to opravdu gurmánský zážitek se vším všudy.

Po obědě jsme vrazili na pláž Spiagge bianche, která je kousek od Rosignano Solvay. Městečko se nachází kousek od Livorna, které stojí také za návštěvu (udělali jsme si tam výlet, když jsme byli na návštěvě Pisy). Bílá pláž, kterou tu najdete, se velmi podobá těm krásně bílým azurovým plážím v Karibiku. Na kráse pláži přidává nedaleká chemička, která produkuje jako odpad vápenec. Právě ten může za atypický bílý vzhled. Koupání na pláži by nemělo být nijak zdravotně závadné, takže se může stát, že tady potkáte davy turistů a místních. Pláž je ale dostatečně dlouhá, takže si místo určitě najdete.

Po cestě zpět do Čech jsme se na severu Itálie ještě zastavili na jednu noc v Dolomitech. Ubytovali jsme se u Lago di Misurina a měli jsme krásný výhled na jezero. Celé jezero můžete pěšky obejít za cca 30 minut. Pokud budete mít hlad, zastavte se v Pizzeria Edelweiss, nabídka byla široká a i tady bylo jídlo výborné.

Druhý den ráno jsme ještě před cestou domů zamířili k Lago di Braies. Tady jsme poprvé za celou cestu potkali davy turistů. Ale to jsme i trochu čekali. Na cestě kolem jezera se pak lidé trochu rozptýlili. Jezero a okolní hory jsou opravdu famózní a stojí za návštěvu. A pokud patříte mezi otužilce, v jezeru se dá i koupat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *